Aleš Bártek
Ve škole jsem měl pouze němčinu, takže na setkáních s nimi mně musela Alice vždy tlumočit. A protože jsem nechtěl být odkázán pouze na to, co mi bude přeloženo, rozhodl jsem se anglicky naučit. Nepustilovu metodu jsem si vybral, protože slibovala „rychlý vstup do jazyka“ a to bylo přesně to, co jsem potřeboval. Absolvoval jsem nejprve týdenní intenzivní kurz pro úplné začátečníky. Musím říct, že to byla pořádná fuška, vyhovovalo mi však, že během jednoho týdne jsem získal znalosti gramatiky na takové úrovni, abych se – po nastudování příslušné slovní zásoby – domluvil, i když s použitím rukou a nohou. Na základě doporučení lektorů jsem se snažil co nejvíce číst a po nějaké době jsem se přihlásil do pokračovacího kurzu, kvůli času už dvouměsíčního. Pokrok byl tak pomalejší, měl jsem však více času na procvičení a zažití toho, co jsem se v dané lekci naučil. Náš vztah s Alicí sice nevydržel, mé znalosti angličtiny naštěstí ano.
Do kurzu jsem se přihlásil kvůli mé přítelkyni. Byla cizinka. Uměla sice dobře česky, ale její příbuzní a také většina kamarádů ne.