PhDr. Vladimír Nepustil
psycholog, pedagog a vizionář
Vladimír Nepustil (13. 2. 1947 – 14. 7. 1995)
Vladimír Nepustil se narodil 13. února 1947 v Kroměříži. Po absolvování základní školy a gymnázia vystudoval Pedagogickou fakultu UJEP v oboru český a německý jazyk. Ve studiu dále pokračoval na Filozofické fakultě UJEP, kde se věnoval psychologii, následně si rozšířil vzdělání o rigorózní studium v oborech sociologie a filozofie.
Po základní vojenské službě, kterou vykonával v Ústřední vojenské nemocnici v Praze, nastoupil jako vedoucí Psychologické poradny ve Žďáře nad Sázavou. V roce 1977 podepsal Chartu 77, čímž se zásadně změnil jeho profesní i osobní život. Byl nucen opustit své zaměstnání a byla mu zakázána činnost v jeho oboru. Následovalo obtížné období hledání obživy, během něhož začal pracovat na vývoji nové metody výuky cizích jazyků.
V roce 1981 se oženil a o dva roky později se mu narodil syn. Ve stejném roce získal trvalejší pracovní místo v brněnském zařízení Kociánka, kde se mohl naplno věnovat rozvoji své metody, tvorbě učebnic a sestavování struktury jazykových kurzů.
Původně se jeho metoda zaměřovala pouze na výuku němčiny. Nový přístup ověřoval nejprve v rámci individuálních lekcí, ale záhy začal pořádat první veřejné kurzy – oficiálně od roku 1988. Ohlas na Nepustilovu metodu byl mimořádný: svědčil o tom velký zájem studentů i pozitivní výsledky zpětné vazby.
V reakci na rostoucí poptávku založil v roce 1989 Nepustilovu jazykovou školu a proškolil nové lektory. Vedle učebnic němčiny začal ve spolupráci s kolegy vytvářet i materiály pro výuku angličtiny a francouzštiny. V roce 1992 byla jeho metoda opatřena ochrannou známkou a vznikly také videokurzy pro němčinu (1992) a angličtinu (1993), určené zejména pro úplné a „chronické“ začátečníky.
V roce 1995 Vladimír Nepustil náhle a nečekaně zemřel ve věku pouhých 48 let. Jeho odkaz však žije dál díky týmu lektorů, jeho manželce a synovi, kteří se rozhodli pokračovat v jeho práci a rozvíjet metodu, jíž zasvětil velkou část svého života.
Slovo autora
Současná výuka cizích jazyků je charakterizována sice snahou urychlit její proces, ale stejně jako v minulém mnohaletém období, nejsou respektovány psychologické zákonitosti učení se cizí řeči.
Ve snaze omezit vliv zcela protipsychologicky a navíc nezáživně vytvořených učebnic, napsal jsem (sám základní profesí psycholog) na základě mnohaleté praxe ve výuce „učebnice němčiny a angličtiny“, které respektují zákonitosti vývoje jazyka u dítěte a aplikují postupy, které tento vývoj u středoškoláků, vysokoškoláků, dospívajících a dospělých lidí imitují a vtahují je rychle do stádia, kdy jsou sami schopni (po cca 30 až 50 hodinách začátečnického kurzu) pracovat s originálními anglickými nebo německými texty.
U veřejnosti se již zabydlel název „Nepustilova metoda“ — ovšem mnoho lidí se tak učí i učilo jazyky spontánně nebo na radu zkušených už dávno (zjednodušeně vysvětleno: rychle gramatiku a ihned co nejvíc číst). Lze mluvit o „syntetické metodě“, pokud máme na mysli fakt, že se tu podává obraz jazyka, zejména jeho gramatické struktury (a následně i stylistiky a tvorby slov) z ptačí perspektivy, globálně, z nadhledu. Nejde tedy o piplání se s podružnými jevy a opatrné okusování a ochutnávání zdechliny, nýbrž o orlí střemhlavý let přímo na kořist. Metoda neslibuje rychlé naučení se jazyka, nýbrž tak rychlý vstup do něho a zvládnutí podstatných partií v tak krátkém čase, že další učení pak skutečně může být zábavou, už vzhledem k tomu, že se velmi brzy přechází na četbu zajímavých originálních textů či rozbory filmových dialogů v angličtině či němčině.
Slogan, který jasně vystihuje filozofii této metody, zní: „Malé děcko slyší všecko!“ Není zatím zaznamenán případ rodiny, která by na dítě od narození mluvila jen v přítomném čase, aby se nezbláznilo z konjunktivu plusquamperfekta. Asi žádný rodičovský pár nenapadne to, co běžně plodí autoři našich některých učebnic. Chyba spočívá v tom, že kdosi dělal a dělá z Komenského metody „od jednoduchého ke složitému“ paskvil - snaží se imitovat proces vývoje jazyka způsobem, kterým jazyk vůbec nevzniká.
U dítěte se totiž opravdu vytváří syntetický dojem z množství styků s živým jazykem v jeho nejpestřejších projevech. Máme-li popsat základní komponenty a předpoklady vývoje jazyka, pak jsou to především tyto čtyři: pasivní příjem co nejširšího (!) spektra, podvědomé mapování gramatiky, dynamické stereotypy a neustálé žvatlání všeho možného.
Nepustilova metoda výuky angličtiny, němčiny a francouzštiny u dospívajících a dospělých imituje tyto procesy následujícím způsobem:
na vědomé úrovni předvede logickou strukturu celé gramatiky a ostrým a cílevědomým nácvikem (drilem) dynamických stereotypů (krátkých a stále obměňovaných typických gramatických útvarů - např. spojení způsobových sloves s infinitivy, budoucí čas, minulý čas, podmínky apod.) převede během krátké doby cvičením tyto vědomé poznatky do podvědomí, kam vývojově patří. Dril se stále soustřeďuje na ty stavební kameny jazyka, které musí být ovládány automaticky (spojení zájmen s předložkami, triády silných i slabých sloves atd.). Takto vlastně probíhá ono žvatlání, ovšem zaměřuje se ( na rozdíl od dítěte) výlučně na podstatné věci, nikoli na relativně podružný materiál (dítě si takové „plýtvání“ ovšem jaksi může dovolit - má totiž, jak trefně praví Mark Twain „trapný přebytek onoho druhu času, jenž nejsou peníze"). A touto průpravou je během krátké doby zvládnuta gramatika natolik, že se může přejít na onen tolik potřebný příjem jazyka v jeho nedeformované, tedy původní podobě (texty z novin, časopisů, scénáře filmových dialogů, odborné články, beletrie aj.). A opět je tu nesmírná výhoda „dospělosti“ (tj. věku od cca 14 let výše, kdy logické chápání vztahů začíná převládat nad mechanickým) příjem neznamená vstřebávání materiálů, které jsou nesrozumitelné, nýbrž díky osvojeným znalostem přeložitelné a tudíž srozumitelné. Takto tedy dospívající a dospělý člověk využívá své největší mozkové zbraně — logického myšlení, racionálního hledání podstatného a vydělení relevantního materiálu od podružného. Proto také odpadá u této metody ono typické učení se slovíček — ba je přímo zakazováno. Už v první hodině je totiž studující obeznámen se zásadami tvoření slov a vnímá tak ony nádherné formální přechody jednoho slovního druhu v jiný (mýto — Miete, mieten, vermieten, Untermiete, Untermieter; šlofík — Schlaf, schlafen, ein- schlafen, verschlafen, ausschlafen aj.). K tomu přistupuje záhy četba, kde slova jsou stále vnímána v kontextech, což nesmírně podporuje jejich zapamatování ze souvislosti. Odpadá mechanické omílání slovíček jako izolátů.
Metoda byla jedním vděčným chirurgem přirovnána ke skalpelu. Podobně jako on však v rukách špatného chirurga zabíjí. Metoda se velmi osvědčila a je v jejím zájmu i v zájmu lektorů, aby využili možnosti vyškolení a učili teprve po udělení licence a seznámení se se zkušenostmi, které jsem soustředil za mnoho let. Jednotlivé kroky jsou sice přesně popsány v učebnici anglické a německé gramatiky I/1, ale nic nenahradí přímý osobní kontakt. "Nepustilova" koncepce je z toho zřejmá: vybavit co nejdříve studenta takovou znalostí gramatiky, aby mohl číst a osvojit si tak rychle pasivní slovní zásobu, nacvičit s ním prakticky všechny prvky, které nezbytně potřebuje pro základní komunikaci, a potom dát prostor specializaci, neboť znalost cizího jazyka je vysoce individuální záležitost a nelze učit lékaře, inženýra a turistu stále totéž, je však nutno je vyzbrojit všechny tak, aby neměli jako dospělí lidé několik let pocit, že z nich někdo dělá pitomce.
Vladimír Nepustil, autor metody
