Iva Grajcarová

Otázky a odpovědi

Co tě přivedlo ke studiu francouzštiny a proč sis vybrala povolání lektorky jako svoji životní náplň?

Moje maminka říká, že zatímco se obyčejně děti rodí napřed hlavičkou, já jsem se narodila napřed učitelským ukazováčkem, což později v dětství potvrdili všichni mí plyšáci posazení v lavicích v dětském pokojíčku přeměněném na školní třídu. 
Co mě na této cestě udrželo, byli někteří mí skvělí učitelé a láska k předávání a vysvětlování, poněvadž daleko lepší než to někomu vytmavit je mu cokoliv vysvětlit. :-) 

Co tě na výuce francouzštiny nejvíc baví?

Všechno.
Především fenomén divení — úžas, který student má, když něco pochopí a když zjistí, že už něco umí dokonale použít. 

Proč ses rozhodla učit podle Nepustilovy metody?

Protože Nepustilovu metodu vnímám jako učení jízdě na kole. U pasivních metod a u „nemetod“ se učíte jezdit na kole tak, že rok, dva, tři sedíte ve třídě, kde Vás vyučující učí, z čeho se kolo skládá, že má šlapátko, a že musíte držet řídítka, našlápnout, prošlápnout, rozjet se, udržovat rovnováhu, … S Nepustilkou šlápnete a jedete. A jízda na kole se nezapomíná. :-)
A vzhledem k tomu, že Nepustilova metoda se řadí do gramaticko-překladových metod, se mi na ní líbí návaznost na Komenského princip od známého k neznámému. Od mateřštiny k cizímu jazyku, od středu směrem ven, od pevných základů k vyšším pokročilostem.

Liší se nějak tvoje výuka od běžné (jazykové) školy?

Každý učitel má svou přidanou hodnotu, svoji esenci, svébytnost. Tím se asi odlišuje každý jeden učitel od druhého. 
Ve svých hodinách mám radost z toho, když někdo udělá chybu, protože ji vnímám jenom jako předvoj nového uvědomění; vysvětluji jednoduše a rychle a dávám prostor aktivizaci nabytých znalostí, ať už formou drilu či vedené konverzace, u kterých je nám poeticky a někdy i komicky a ani nevíme, že se učíme. 

Co je podle tebe pro úspěšné zvládnutí jazyka nejdůležitější?

Chtít. To je v podstatě jediné důležité, pak už se to samo seskládá.
A pak tedy ještě cvičit. A vyhledávat všechny příležitosti, ve kterých lze jazyk použít. Včetně samomluvy. :-)

Co bys poradila někomu, kdo opakovaně začínal s jazykem, ale „nelezlo mu to do hlavy“?

Ať se nejdříve naučí odnaučovat. 
— Především věci, které si o sobě myslí: jako že je antitalent na jazyky. Nebo že mu to neleze do hlavy, nebo že je netrpělivý, nebo že se stydí mluvit. Nebývá to pravda. Moji studenti s „autodiagnózou” antitalenta dnes mluví plynule francouzsky. 

Máš nějaký veselý zážitek z kurzu?

Spousty. Pořád mi například padají fixy: jedna zelená mi udělala tečku přesně uprostřed kožené kozačky už před šesti lety a ta tečka tam pořád je. Učila jsem u toho zrovna passé composé. Zrovna nedávno jsem tak vehementně vysvětlovala, že jsem se udeřila ukazovátkem do hlavy. Ale aspoň si látku lépe studenti zapamatují. A u svých hodin francouzské výslovnosti mě zase svou vynalézavostí mile rozesmívají studenti, když tzv. „němému e“ přezdívají „tiché e“, „hluché e“, ba dokonce „neslyšitelné e“! 

Jaké je tvoje životní motto?

To se dost mění. 
Asi platí „c'est en forgeant qu'on devient forgeron.“ skoro doslovně „aby se člověk stal kovářem, musí kovat“ — s ekvivalentem pak buď „žádný učený z nebe nespadl“, nebo „cvik dělá mistra“. Ale v podstatě se to dá chápat i tak, jak to říká mistr Yoda: „Try not. Do. Or do not. There is no try.“ :-)
A když už něco fakt jako nejde, tak potom
„let it be“. 

Co ráda děláš, když máš volno?

Učím, zpívám, tančím, medituju, hledím do ohně, čtu si, vařím, kreslím, učím se, mluvím, spím a jím. 

Jaká je tvoje oblíbená kniha a proč?

Je jich mnoho. Tak třeba Be like water o Bruceovi Lee, Remarqueovi Tři kamarádi,
Tajemství okamžitého léčení — to je trochu kvantové fyziky pro laiky, Soví zpěv Ivy Procházkové - tu považuji za jednu z nejlepších knih pro mládež; nebo třeba trochu 19. století v podobě Svatého Xaveria (Arbes), výborný překlad románu Solibo ohromný, vyhotovený doc. Růženou Ostrou (žánr magický realismus, autorem je martinický spisovatel Patrick Chamoiseau), Modré květy (Les fleurs bleues) Raymonda Queneaua.
Něco z moderní francouzské literatury: Changer l'eau des fleurs (Valérie Perrin).
A pak stálice: Čapek, Hrabal, prokletí básníci; z české poezie je „můj“ Skácel a obdivuhodně talentovaný Krchovský.

Jaká je tvoje oblíbená hudba / skladba?

Nemám nijak zvlášť vyhraněný styl. Od Beatles přes lidovky, vážnou hudbu, francouzské písničkáře, Los Brňos, … až k Céline Dion, na jejíchž baladách jsem si vytrénovala francouzskou výslovnost. :-)

Čeho si vážíš na jiných lidech?

Upřímnosti, laskavosti, vstřícnosti, vynalézavosti a selského rozumu.